Čarodějnice

- aneb - sexuální povídka pro dívky kolem 8. ročníku ZŠ (těm starším už by to dnes asi přišlo k smíchu, že to nazývám erotikou...)



Bylo 30. dubna a po celém městě vrcholila příprava na oslavy čarodějnic. Kluci stylově v maskáčích tahali dříví, holky štěbetali na zastávce a já seděla v kuchyni a snažila se ze sebe vymanit ten nejžalostnější výraz. „Ale mami, bude tam celá třída. Mami no, tak. Prosím prosím… jenom do dvanácti…“ „Ještě seš na to móc malá,“ odsekla, aniž by se otočila od kuchyňské linky. „Půjdeš s babičkou na zahrádku grilovat.“ „Ale...ale to sem byla loni!“ přistihla sem se, že už i koktám.
„Tak půjdeš i letos, no. Ono ti nic neuteče – neboj.“
Ukápla mi slza do talíře. Druhá na vidličku. Tak ještě jednou – „Mami prróosíím“.
Maminka se už ale ani neotočila ani nic neřekla. Uražené jsem odešla do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a začala jsem si sama pro sebe hudrovat. Moc dlouho mě to ale nebavilo, a tak jsem se dala do uklízení. Asi se vám to bude zdát divný, ale když mám vztek, tak uklízím.
Asi po hodině se otevřely dveře a do nich vešla máma. „Tak ale do jedenácti doma,“ řekla jakoby nic. S jásotem jsem na ní nalítla a začala ji zběsile objímat. „Děkuju! Děkuju!!!… a nešlo by to do dvanácti? Šla bych s Ivankou, ta taky může“ přesně podle očekávání – neprošlo to.
Ale co – do jedenácti času dost. Vrhla sem se k telefonu a zavolala Dáše a Ivče. Sešly sme se na náměstí a vyrazily k Vietnamcovi koupit Ferneta. Tam je to super – tomu je totiž fuk, kolik nám je - hlavně když něco prodá. Co mu postavili vedle stánku Penymarket je skoro na mizině.

Lahev Ferneta sme schovaly do větráku od prádelny, krabičku lehkejch davidovek zamaskovaly za hydrant a šly jsme se chystat. Půjčila jsem si od mámy šminky. Ne, že by těch pár mejch šudlátek nestačilo, ale jde tam i David… a tak sem se chtěla trošku blejsknout.
„Jé – von je dneska ten slet, viď?“ překvapil mě otázkou táta, když jsem vylezla z koupelny.
„Jakej slet?“ zeptala jsem se, i když jsem přesně věděla, na co že to naráží. „No těch čarodejnic!“ Ha Ha... blbý vtípky. Hodila jsem na sebe očko do zrcadla, zkusmo se usmála - ujde to.
S holkama jsme měly sraz u hydrantu. Vyzvedly jsme cíga a Fernet a vyrazily na pole. Už z dálky byl cítit oheň a nad školou se povaloval obrovskej černej mrak. „Hoří!“ vykřikla Ivka. „Ale ne – to jenom ti blbci zase podpálili pneumatiku. Sem je viděla, jak jí nesou,“ uklidňovala Dáša.

Když jsme dorazili k ohni, byla už víc jak půlka lidí pěkně na kaši. Bylo to dost divný vidět třídního šprta, jak tancuje mezi kládama, celý od bahna.
Chvíli sme tam jen tak postávaly a když se nic nedělo, zalezly jsme pod strom a začaly taky pít.
Už sem měla pěkně naváto, když někdo zavelel – „jde se ke studánce!“. Ivku kluci museli zvedat. Já se ještě dokázala postavit na svý, ale už sem měla taky problém. Setmělo se, a všichni mi utekli.
Zůstala sem tam sama. Vlekla sem se polem, a vrávorala.. až jsem narazila na nějakou postavu. Byl to David. Páni. David. Tyjo... zatajil se mi dech.
„Co tu děláš?“
„Stratila sem se.Nebo spíš – všichni mi nějak utekli.“
„Utekli?“
„No...jo...“ v jeho přítomnosti nikdy nemůžu najít ty správný slova.
„Tak to já utekl jim. Dáš si vodku?“
Všechno - všechno bych si v tu chvíli dala...
„Jasně“
„Posaď se u nás,“ ukázal na placatej kámen .
Sedla jsem si a seděla tam doslova jako slepice. V hlavě se mi honilo tisíc slov, ale jako by zamrzly na jazyku. Nevěděla jsem co říct. A tak jsme tam tak seděli a pili.
Pak se konečně rozjel první rozhovor. Dneska už ani nevim, kdo to začal, ale prokecali jsme spolu snad hodiny.
Po pár locích vodky mi najednou začalo být nějak lehko, až jsem se z toho svalila do trávy. David na mě tak chvilku koukal, začal se smát a svalil se vedle mě.
„Ty si jak slíva!“ posmíval se mi David.
„Ale néééé.“
„Ale jo! Jak žok“ smál se a vypadal kouzelně.
„A víš co je supr? … že si supr.“ Začala sem se chechtat taky. Páni, dneska už vůbec netušim, jak jsem to takhle v klidu mohla říct.
David mě objal. Svinul se ke mně a hladil mě při tom po bříšku.
„ Hele? Už si se někdy s někym líbala?“ptal se mě a díval se na mě tak zadumaně...
Tělem mi projelo horko, srdce jako by se snad zastavilo a mě se zatajil dech.
Mám mu odpovědět pravdu? Ale všechny holky od nás...ale co
„Ne.“
„A chceš to zkusit?“
„Hmm.“
Rukou mě začal hladit silněji, rychleji, díval se mi upřeně do očí, naklonil se nad má našpulená ústa a přitiskl na ně své rty. Jemně s nimi hýbal, rukou mě už hladil i na prsou a bocích. Začala jsem ho napodobovat. Jazykem mi proplouval ústy, rukou mi zajížděl pod tričko. Hladil mě a líbal. Líbal mě na rty a pak na krk... a zase na rty… mým tělem snad procházel proud. A pak mi jazykem zajel až hluboko - hluboko do krku.
Lechtal mě na mandlích a rukou mačkal mé pravé prso tak silně, že jsem myslela, že mi ho rozdrtí. Snažil jsem se ho odstrčit, ale byl silnější. Nešlo to a ten hrozný pocit byl tak silný…

Pozvracela jsem ho. Nebylo východiska.
„Jak si mi to mohla udělat!?“
Omluvně jsem se na něj dívala, ale nevěděla jsem co říct. Asi za to mohla ta vodka. Možná ten citrus. A nebo ten jazyk.
Přistihla jsem se, jak mi po tvářích stékají slzy. V tu ránu jsem vystřízlivěla.
Otočila jsem se a běžela domů. Bylo právě na čase, za pět minut jedenáct. Naši ještě nebyli doma, a tak sjem rychle zalezla do sprchy, špinavé oblečení naházela do pračky a zalezla do postele. Před očima se mi pořád přehrával ten zážitek. Tak já se líbala s Davidem…. Pozvracela sem Davida.Uůůůůůůů… Bože.Jak jsem…

Ráno jsem zahrála naprosto šťastnou holčičku. Nalhala jsem rodičům, jak to bylo fajn, jak jsme se všichni bavili … ostatně – nemusí vždycky vědět všechno.
V pondělí jsem se skoro bála jít do školy. Čekala jsem výbuchy smíchu a dotěrný kecy.
Jenže ono se nedělo nic. Vlastně dělo. Hned o přestávce za mnou přiběhla Ivka a vyprávěla, jak se David za nima ke studánce připotácel nějak hrozně opilej a byl celej pozvracenej a mlel něco o nějaký kačeně.
Všichni se mu smáli a začalo se mu říkat šavle.


KONEC