Já, On a Ona

Bylo léto. Léto, které spalovalo víc, než bylo třeba.
Možná to nebylo ani tolik létem, ale spálila jsem se možná víc, než bylo třeba.
Na to léto budu vždy vzpomínat se smíšenými pocity, s pocity hořkosti a smutku, ale zároveň
se zvláštní touhou, zažít a okusit znovu.

S Petrou jsme bylyi na pláži. Písek, voda... jako každý rok u nás na přehradě.
Plavala sem si tak ve vodě a najednou mě cosi chytlo za nohu. Od jakživa se bojím těch iracionálních příšer
z americkejch hororů. Zpanikařila jsem.
Ke smůle jednoho vtípkaře - začala jsem se topit. Dál už si nějak moc nepamatuju, jen ruku, která mě táhla, cloumala se mnou ze strany na stranu a někdo
strašlivě nahlas řval - "Notak ! Holka! Prober se! Už tam budem! Prober se!"
Ležela jsem v písku na pláži. Pŕišlo mi, jako by se najednou setmělo. Jen cosi mi mávalo rukama, a volalo "jsi v pořádku?"
Najednou se mi podařilo zaostřit. Viděla sem nahou hruď, pak krk… pak oči… byly modré...tak nádherně modré...
"No konečně," otevřela se ústa "já myslel, že to zvládneš, kdo má poznat, že neumíš plavat."...krutá realita.
Ležim v písku, na mě se sápe polonahej kluk a já se při pokusu o jeho vtipkování málem utopila.
"Umim."..Znělo to spíš jako žbluňk, ale na víc jsem se jaksi nezmohla.
Ještě chvíli nade mnou stál, pak přiběhla Peťka a on mi zmizel.

"Páni! Supr kluk!"
Docela jsem se za celý výstup styděla, a tak jsem přirozeně nemohla sdílet její nadšení..."Nepovídej".
"Ale jo! Byl fakt třída, dobrej nápad, předstírat, že se topíš!"
Jenže já nic nepředstírala.
"Nechal ti tu na sebe číslo! Máš mu prej večer zavolat!"
"Hmmm," zabručela sem. Tomu tak budu volat... po tom, co jsem se takhle ztrapnila.


Večer jsem se šla projít. Musela jsem si nějak utříbit myšlenky. Kdo může být tak blbej a topit úplně neznámou holku... jenom naprostej křupan. AAAACHjo. Jenže - ty oči… byl vážně hezkej… a podle všeho
to vlastně ani nechtěl.
Někdo zapískal. Ohlédla sem se - ale nikde nikdo.
Ponořila jsem se zpět do svých úvah o neznámém, ale v tu chvíli ke mně přiběhl pes. Bílý labrador.
Zatímco já si užívala přízně pejska, pískání se opakovalo. Najednou se přede mnou zjevil rozzuřený páníček v podání mého odpoledního zachránce.
"Tak tady jsi ty potvoro."
"Jé - vy jste tu potvory dvě!... no teda... ale taky jsi mi mohla odpoledne nejdřív říct, že neumíš plavat!"
… klasická chlapská blbost se projevila… Ale já umím plavat! Plavala jsem! Jen sem nečekala, že mě nějakej kokot bude tahat za nohu pod vodu!"
"Ale jdi ty... to by si bejvalae zvládla... a vůbec - jak se jmenuješ? Tvoje kamarádka se tvářila jak tajemnej hrad v Karpatech, když jsem se jí na to zeptal."
"Helena"
"Hezký jméno."
"A ty?"
"Kryštof."
"A to jsi mě musel topit?"
"Dyť se mřikal, že jsem myslel, že umíš plavat."

VSUVKA - ("Trochu už z něj děláš blba a opakuje se to dokola."Březinová)("je to blb - čistě záměrně, chtěla sem, aby vypadal autenticky, jako všichni, který potkávám." Já)

Chvíli potom jsme s Kryštofem seděli na hrázi, debatovali o životě a vesele se bavili. Říkal, že má slečnu, ale že spolu mají takový zvláštní vztah. Nijak dál to nerozebíral a já ani víc vědět nechtěla. Jak tak večer plynul, smluvili jsme se, že zajdem do večerky pro víno. Vrátili jsme se zpátky na hráz, načali láahev a popíjeli. Po chvilce jsem byla příjemně opilá.
Všední starosti jako přítel, přítelkyně mi byly naprosto ukradený. Po další chvilce jsem se přistihla, jak se s Kryštofem líbám.
Měl tak hebké, rty… dlouhatanánské řasy… něžné ruce… které se mi vinuly kolem pasu… a přes stehna... a přes prsa...
Bylo mi to jedno. Bylo to krásné. V ten moment, jsem ho chtěla. Teď a tady... a ... vůbec jsem se nebránila rozepínání podprsenky…a dalších mých svršků.
Byla vlahá noc, nikde nikdo, jen my dva, sami spolu na hrázi.
"Miláčku - mohl jsi mi taky říct víc, ne?" ozvalo se najednou.
Stála tam, pohledná, dlouhonohá bruneta.
"Ale Evi, já ti psal, že se ti bude líbit, ne?"
Absolutně jsem nechápala smysl jejich rozhovoru, kvapně jsem se oblékala a připravovala na úprk.
"Ale no tak - jsem Eva - Kryštofova holka… ty si Helča, ne?"
Kývla jsem hlavou.
"Jsi hezká - máš takové hezké tvářičky."
Chytla mě za bradu a políbila mě.
Omámená vínem, večerem, Kryštofem... a snad i celou situací - opětovala sem jí polibek.
Nastal stejný scénář co předtím, jen ne s Kryštofem, ale s Evkou. Uměla líbat a něžně mě hladila, laskala... jemně mě hladila po prsou, projížděla vlasy...
Kryštof jí mezitím asistoval - rozepnul mi podprsenku, aniž bych si toho všimla, začal mě svlékat.
Ocitli jsme se na hrázi všichni nazí.
Přepadl mě stud. Evča mi dala ještě napít vína. Lokla jsem si notným douškem a kecla si na kámen.
Ti dva se hladili a dívali se při tom na mě. Přišla jsem si jako v nějakém děsném filmu, ale cosi mi říkalo, abych zůstala.
Eva se ovinula kolem mého těla a posévala jej polibky. Z nenadání jsem ucítila zvláštní teplo v rozkroku. Cítila jsem, jak neuvěřitelně rychle vlhnu.
Eva se sunula od mých úst k prsům, bříšku… a pak…

Večer skončil tak, že jsme společně dopili láhev vína, povykládali si pár veselýích vtipů o životě a rozloučili se před mým domem.
Ty dva jsem už nikdy neviděla.


Jména, místa a zvířata sice mohou připomínat některé z vašich známých, věřte ale, že jakákoli spojitost s nimi není záměrná. Jde pouze o FIKCI