blueberry ´s blog: Knihy džunglí, Rudiard Kippling

Rudyard Kipling – Knihy džunglí

„ Fňukal jeden bombajský kluk,

Slepice se polekal, fňuk.

Řekli: Není tak hrozná.

A on: Kdopak to pozná?

Mně jsou bombajské slepice fuk.“

Spisovatel :

Rudyard Kipling se narodil 30. prosince 1865 v Bombaji. Vzhledem k tomu, že bylo zvykem posílat děti z Indie na školní výchovu do Anglie, byl jako malý i s mladší sestrou Beatrice odvezen do Anglie do školy. Bydleli v rodině starého kapitána. Tady však vládla tvrdou rukou jeho despotická manželka, která děti týrala. Avšak i přes to zde strávili šest let. Z tohoto domu si Kipling odnesl trvalé poškození zraku. Vánoce trávily děti u tety Georgy, manželky anglického malíře Edwarda Burne-Jonese. Zde vládlo vlídné prostředí, ale sourozenci neřekli o kruté vdově po kapitánovi nic. Přišla na to až matka, při neohlášené návštěvě, kdy chtěla Rudyarda políbit na dobrou noc a on instinktivně nastavil loket před ránou. Jeho zrak byl v té době tak špatný, že matku nepoznal. Ta po tomto incidentu dítka ihned odvezla na venkov.

Další Kiplingovy kroky směřovaly do internátní školy nezámožných důstojníků United Services College, střední školu, která měla chlapce připravit na vstup na vojenskou akademii nebo do státních služeb. Pět let v této škole později barvitě vylíčil v románu Stopka & spol. Poněvadž nemohl pro svou krátkozrakost nastoupit vojenskou službu, nastoupil v r. 1882 do novin, The Civil and Military Gazette, v Láhuru. Bylo mu sedmnáct let. Do Anglie se vrátil až o sedm let později jako dobře známý prozaik

V roce 1881 vyšla jeho první kniha Školácká lyrika, kterou vydala vlastním nákladem jeho maminka z básní, které posílal domů.

V osmdesátých letech se definitivně prosadil jako básník a po sléze i jako prozaik. Procestoval Čínu, Japonsko i USA. Po sňatku s Američankou Caroline Balestierovou roku 1882 žil čtyři roky ve Vermontu v USA, kde napsal Knihy Džunglí.

V Londýně, kam se roku 1868 i s manželkou přestěhoval, vydal své další romány. Stále ale psal i poezii. Ve vlasti byl ceněn především jako básník opěvující mužnost a vlastenectví, jeho próza nebyla prozatím tak vyzdvihována. Čtenáře zaujal především cizokrajnou tematikou, popisem přírody a zvyků domorodců a jeho pozoruhodným uměleckým jazykem. Přelom století pak znamenal vrchol jeho literárních úspěchů a roku 1907 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

„… s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu ideí a umění kresby“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Třebaže Kipling psal až do počátku třicátých let, nedosáhl již předchozích úspěchů.

Rudyard byl velký vlastenec a humanista, proto ukazoval britské impérium v plné síle a především ukazoval Brity jako bílé dobrodince, kteří negramotné Indy vzdělávali a chránili - tak to popsal ve své problematické básni Břemeno bílého člověka (The White Man’s Burden). Proslulá je také jeho báseň If… z roku 1895, známá v českém přebásnění Otokara Fišera pod názvem Když…, ve které Kipling vystihl obraz a ideál mužných vlastností a požadavky na statečného člověka v životním zápase v přemáhání každodenních všlelidských problémů.

Kippling si dlouho nechtěl zkostnatělost Británie připustit ,a byl proto osočován jako horlivý kolonialista a imperialista.

Po smrti syna Johna na bojišti 1. světové války se hroutí a už se nikdy nedá dohromady.

Historické souvislosti

Když se Rudyard Kipling narodil, byla zem, ve které prožil své útlé dětství anglickou kolonií. Na školu nastoupil také v Anglii. Mělo by nás proto zajímat především to, co se v letech 1865, kdy se narodil -1936, kdy zemřel, dělo. Toto období je ale velmi dlouhé a svět procházel technickou revolucí, ke které oko čtenářovo nemůže být slepé.

V tomto období se evropa stále dělila o zbytek světa. V roce 1875 proběhla kolonizace Afriky – tzv. „evropské dělení“. Od roku 1870 evropou zmítala Prusko-rakouská válka, Velké Británii vládla královna Victorie, kterou vystřídal Eduard VII.

Mendělejev předložil periodickou tabulku prvků, byl předložen návrh celosvětového jednotného času, byl vynalezen telegraf, později telefon a také mikrofon, rozvíjelo se poznání elektřiny...

V Čechách bylo poprvé otevřeno Národní divadlo a v Paříži proběhla světová premiéra opery Manon, vyjel první automobil. Londýnem se prohnal Jack Rozparovač a povraždil desítky prostitutek, zatímco Pařížané zakládali cabaret Moulin rouge.

Film vstupoval na pole působnosti a pomalu ale jistě se šířil světem. Ženám po celém světě se přiznávalo více a více práv, nově mohly například v některých zemích volit (Nový Zéland).

Svět žil objevem prehistorických kostí dinosaurů, objevem nových planetek a měsíců ve vesmíru, objevem nových prvků periodické soustavy. Můžeme tedy říci, že Rudyard se narodil a žil v době světového rozkvětu a zemřel těsné před jeho pádem – tedy před světovými válkami

Kiplinga přímo ovlivnilo setkání s těmito lidmi – setkal se s nima v domě své tety :

Edward Burne-Jones – anglický malíř, manžel Kiplingovy tety

Manželé Rossettiovi – významní autoři románů

Jean Ruskin - spisovatel

Thomas Carlyle (1795 – 1881) skotský spisovatel a historik, jehož dílo velmi ovlivnilo britskou viktoriánskou literaturu

V jeho letech žilo ale více významných osobností, které jeho tvorbu ovlivnily.

Byli to například :

James Joyce (1882 – 1941), anglický romanopisec a básník

Oskar Wilde (1854 – 1900), anglický dramatik, prozaik, básník a eseista

George Bernard Shaw (1856 – 1950), anglický prozaik, dramatik a eseista, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1925)

Henri Barbusse (1873 – 1935), francouzský prozaik, levicový novinář a politik

Guy de Maupassant (1850 – 1893), francouzský spisovatel, realista a naturalista

Marcel Proust (1871 – 1922), francouzský spisovatel a překladatel

Jean Rimbaud (1854 – 1891), francouzský prokletý básník

Paul Verlaine (1844 – 1896), francouzský prokletý básník a symbolista

Jules Verne (1828 – 1906), francouzský spisovatel dobrodružné literatury

Émile Zola (1840 – 1902), francouzský prozaik, naturalismus

Tvorba :
Rudyard Kipling byl výborný vypravěč. Ze svého života vytěžil a popsal vše, co se jen dalo. Díky svému exotickému dětství – v Indii, a díky jeho dalekým cestám po celém světě doslova nasál atmosféru domorodců, trpělivě se učil a pozoroval jejich zvyky a to vše pak využil při psaní své prózy a poezie.Velká většina knih je psána dobrodružně , popisně a hraje si s čtenářovou fantazií. Každý příběh je jen tak krásný, jak si jej čtenář dokáže představit. Z výčtu jeho děl můžeme zjistit ještě další jeho vášeň. Ne jen cestování a poznávání exotických kultur bylo jeho koníčkem, ale také vojenství, které se mu díky jeho handicapu vyhlo obloukem.

Vojenským historkám a baladám se lvěnuje především ve své poezii (Departmental Ditties 1886 Oddílové popěvky), Barrack-Room Ballads and Other Verses 1892 Kasárenské balady)).

Knihy Džunglí

Obsah :
Malého chlapce ("Mauglí"), který se ztratil své matce, pronásleduje v džungli krutý chromý tygr Šer Chán. Dítě se náhodou natrefí na vlčí jeskyni, kde se jej tygří rodinka ujme, protože vlci nenávidí tygra.
Ujmou se chlapce a Matka vlčice ho vychovává se svými vlčaty.
Jeho kůže je hladká, bez srsti, a proto dostává jméno Mauglí – žabák.
Rozzuřený tygr odchází s nepořízenou, ale Otec vlk a Matka vlčice se těší, že jednou se role obrátí a Mauglí bude lovit Šer Chána.
Jednoho dne vlci musí předvést svá mláďata shromáždění smečky, jejímž vůdcem je vlk Akéla neboli Samotář. Aby mohl být Mauglí přijat do vlčí smečky, musí se za něj zaručit ještě další dvě zvířata.
Za vlčího chlapce se postaví starý medvěd Balú, který vyučuje všechna mláďata zákonům džungle, a černý panter Baghéra.
Právě z těchto dvou se stanou největší přátelé a ochránci Mauglího. Balú naučí Mauglího všem zákonům džungle a z chlapce se stane silný a obratný mladý muž.
Dokáže hovořit řečí zvířat a díky tomu i přemluvit jedovaté hady, aby mu neubližovali.
Jednou Mauglí začne hovořit s opicemi, kterými ostatní zvířata v džungli pohrdají, protože v Opičím národě není žádný řád.
Opice Mauglího unesou do zřícenin starého hradu. Balú a Baghéra žádají o pomoc jediného tvora, z něhož mají opice opravdovou hrůzu, a to je devět metrů dlouhá krajta Ká.
Mauglí se vrací mezi lidi. Ujímá se ho Mesua, manželka nejbohatšího muže vesnice. Před lety jí tygr odnesl synka. Mauglí pozoruje lidské zvyky, rychle se učí lidské řeči a stává se pastevcem buvolů. Jeden z jeho vlčích bratrů mu oznámí, že je nablízku Šer Chán. S pomocí vlků Mauglí obklíčí se stádem buvolů tygra a Šer Chán zhyne pod jejich kopyty.
Vesničané Mauglího obvinili z čarodějnictví, protože jej viděli ve společnosti vlků.
Mauglí proto od lidí odchází a žije sám v džungli. Jakmile se doslechne, že vesničané chtějí upálit Mesuu jako matku ďábla i jejího muže, osvobodí je a pomůže jim při útěku přes džungli.
Slona Háthí a jeho druhy přiměje, aby zlým vesničanům za trest zpustošili pole. Had Ká zavede Mauglho znovu do sklepení zříceného hradu, kde Bílá kobra hlídá obrovský poklad. Mauglí nechápe cenu peněz a zlata, odnáší si pouze drahocenný ankus – bodec na slony, vykládaný mnoha drahými kameny.
V džungli mu však vadil v pohybu, a proto jej odhodil. Druhý den ráno našli s Baghérou šest mrtvých lidí, kteří se vzájemně povraždili kvůli drahocenné zbrani. Mauglí bodec odnáší zpět do sklepení a žádá kobru, aby již žádného člověka nenechala odejít živého.
Obyvatele džungle ohrožuje smečka rezavých psů dhaulů, kteří jsou velmi útoční a na potkání vraždí všechno živé. Je jich několik set, a proto se vrhají i na velká zvířata. Mauglí a had Ká je obratně zavedou do Údolí smrti, kde se na ně vrhnou divoké včely. Mauglí se zachrání před včelami skokem do řeky Vajngangy, kde na něj čeká jeho přítel Ká. Když umírá bývalý vůdce vlčí smečky, vlk Akéla, vyzývá Mauglího, aby odešel k lidem, kam patří. Mauglímu je již sedmnáct let, je silný a krásný.
Když začíná v džungli jaro, vrací se ke své adoptivní matce Mesue. Naposledy se jde rozloučit do džungle se svými zvířecími přáteli. Všichni ho ujišťují o tom, že v džungli bude vždy mít domov.

Celá kniha čtenářovi na příkladech zákonů džungle ukazuje pošetilost lidí, jež zákony neznají.
Mladého čtenáře naučí základům slušného chování a vychovává jej k čestnosti, dospělému pak nastavuje zrcadlo jak se chová či nechová dnešní člověk.

Úryvek : Táta vlk zbystřil sluch a zdola z úžlabiny, svažující se k říčce, zaslechl nevlídné, zlostné, podrážděné lamentování tygra, který nic neulovil a teď to klidně zvěstuje celé džungli. „Trdlo!“ řekl táta Vlk. „S takovým lomozem se pouštět na noční lov! Copak si o našich srncích myslí, že jsou jako ti vypasení býčci od Vaingangy? „Pst!“ okřikla ho máma vlčice. „dnes večer neloví volka ani srnce. Loví člověka.“ Kvílení přešlo do jakéhosi vrnění, zdánlivě doléhajícího ze všech stran. Dřevorubci a cikáni, nocující pod širou oblohou se někdy toho vrnění tak polekají, že se vrhnou tygrovi přímo do tlamy. „Člověka!“ řekl táta Vlk a vycenil bílé zuby. „Jdi, jdi! Copak není v tůních dost brouků a žab – to musí požírat člověka, a zrovna v našem lovišti!“ Pro každý příkaz má džungle nějaký důvod. Požírat člověka šelmám zakazuje. Skolit ho smějí jen tehdy, když učí mláďata zabíjení, a to ještě musí lovit mimo loviště své smečky. Hlavní důvod je ten, že se sem nedlouho po zabití člověka přihrnou bílí muži na slonech s puškami a stovky hnědých mužů s gongy, raketami a loučemi. Celá džungle to pak odpyká! Šelmy samy uvádějí někdy jiný důvod: člověk je nad jiné tvory slabý a bezbranný a sahat na něj se nesluší. Kdo požírá člověka, ten prý – a to je svatá pravda – dostane prašivinu a vypadají mu zuby.

Inspirace :

Knihami Džunglí se inspirovalo mnoho dalších spisovatelů.

Kupříkladu zrod Tarzana od autora Edgara Rice Burroughse (1914) můžeme nepřímo považovat za jeden z mnoha ukázek, kdy hrdina byl přímo zasazen do stejného prostředí a řešil podobné životní události.
Kiplingovy knihy byly překládány do mnoha jazyků. V českém jazyce vyšlo hned několik titulů.

Např.- Kniha Džunglí, Praha 1901, překlad – Pavla Moudrá
Knihy džunglí, SNDK, Praha 1965, překlad Alois a Hana Skoumalovi, v tomto překladu byla kniha později vydána ještě nakladelstvím Albatros a Olympia.

Knihami džunglí se inspiroval i W. Disney při tvorbě stejnojmenného animovaného filmu pro děti.

Další Kipplingova díla:

*Bajky i nebajky (Just So Stories for Little Children) 1902 - sbírka příběhů pro děti
*Kasárenské balady, 1892
*Kim, 1901 - špionážní román
*Kniha džunglí (The Jungle Book), 1898
*Nová kniha džunglí, 1899
*Odvážní mořeplavci / Stateční kapitáni (Captains Courageous) - 1896
*Povídky z pevniny a moře
*Prosté povídky z hor
*Schlichte Geschichten au Indien, 1887
*Soldatengeschichten, 1888
*Stopka a spol. (Stalky & Co), 1889 - román ze školního protředí
*Tvůj sluha pes (Thy Servant Dog), 1930 - prozaická sbírka