a je to tu znova - další bolest a další zklamání... tentokrát jsem dokonala vše do dramatického extrému - může se člověk ponižovat víc? Kam až může zamilovaná ženská klesnout, než si uvědomí, že už neni ani pro smích, ani pro pláč, ale spíš pro psychiatrickou léčebnu?
A která blbka si ze své lásky udělá středobod vesmíru, který jí má pomoci, podržet při řešení problémů a poskytnout zázemí, kam se může schovat, když je zle?
Jedno ponaučení to má - člověk nemá hledat v jiných tu "lepší" polovičku, člověk je sám o sobě celek a jako takový si musí věřit, být si jistý a sám sebe si vážit.
.... tak - zase jedno moudro století ...
3 komentáře:
Okomentovat